"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Morušovníky (Morus)

Morušovníky patří do čeledi morušovníkovitých (Moraceae) a je známo více jak 15 různých druhů.

      Areál původního rozšíření byl na severní polokouli v teplém mírném a subtropickém pásu v Asii a severní Americe. Morušovníkům vyhovují výslunná a poloslunná stanoviště s výživnější půdou. Díky bohatému a hluboko kořenícímu kořenovému systému se ale morušovník spokojí i s chudší, kamenitou půdou. Určitým specifikem morušovníků je to, že špatně snášejí ve své kořenové soustavě kořeny jiných dřevin. Proto při vysazení je na to třeba pamatovat a doporučuje se morušovníky sázet alespoň 5 metrů od okolních stromů a keřů. Navíc jsou morušovníky ve své podstatě dlouhověké a mohutné stromy a proto se doporučuje výsadba do větších zahrad či do otevřených prostranství. Ačkoliv je to teplomilná dřevina, docela dobře snáší naše zimy a i letorosty zřídka namrzají. Morušovníky pouze nesnášejí stanoviště v mrazových kotlinách, které jim nedělá dobře a častěji zde namrzají. Pokud už morušovník v tuhé zimě zmrzne, tak je stále ještě naděje, že z nezmrzlých částí může obrazit. Morušovník má totiž velice dobrou regenerační schopnost, často i s otevřenými a neošetřenými ránami žije ještě spoustu dalších let. Je to dáno obsahem latexových látek ve dřevě, které po zaschnutí ran zabraňují následné hnilobě. Navíc jde o jednu z rostlin, která na jaře pozdě raší a proto její květy nejsou ohrožovány pozdními jarními mrazíky. Morušovníky patří mezi dávné ovocné dřeviny a díky člověku se rozšířily ve středověku i do jižní a střední Evropy. Využití plodů morušovníků bylo široké, hodili se jak na přímý konzum, tak se i různě kuchyňsky zpracovávaly. Jako čerstvé ovoce patřily mezi vynikající ovoce. Kuchyňsky se zpracovávaly na různé kompoty, šťávy a vína. Z plodů bílých moruší se dále vyráběl mošt. Sušené moruše se pak používaly jako sladidlo do různých kaší a jiných pokrmů. Plody navíc obsahují velice účinné barvivo, které jen obtížně pouští. Díky této vlastnosti se plody dříve využívaly k barvení vína. Bohužel z těchto důvodů není vhodné morušovníky sázet v blízkosti domů nebo veřejných komunikací, které by padající plody mohly znečistit. Přezrálé plody totiž snadno opadávají ze stromů a díky své měkkosti se pádem snadno poškodí nebo znečistí. Mytí špinavých plodů je pak časově náročné a stejně se při něm část plodů nakonec rozmačká. Proto se v době zralosti plodů doporučuje pod stromy rozprostřít plachtu a popadané, čisté plody pak snadno posbírat. Pokud z nějakých důvodů toto nelze učinit, vyplatí se alespoň mít pod morušovníky zasazenou trávu, které bude tlumit náraz padajícího ovoce a zabrání se zbytečnému znečištění ovoce od prachu. Plody morušovníku také obsahují mnoho cenných látek, které se využívají v lékařství. Moruše jsou využívány pro snadnější odkašlávání při onemocnění horních cest dýchacích a pomáhají regulovat výšku hladiny cukru v krvi. Plody jsou významné také pro své účinky na pročištění organizmu.  

Morušovník bílý (Morus alba)

    Je to opadavý strom dorůstající až 18 m do výšky a až 10 m do šířky. Areál původního rozšíření sahal od Číny až do Koreji. Tento morušovník je mrazuvzdorný až do –35°C. Strom vytváří širokou, kulatou korunu. Letorosty mívají šedavou barvu a v mládí bývají chlupaté. Listy jsou výrazně heterofilní, tj. tvar listů je proměnlivý a zpravidla je vejčitý až nepravidelně 3 až 5 laločnatý. Velikost listů je 15 až 20 cm a listy mají lesklou, tmavě zelenou barvu. Na přelomu května a června rozkvétají na téže rostlině drobné samčí a samičí zelené květy, které mají podobu krátkých jehněd. Samčí jehnědy bývají velké až 2 cm, samičí jsou drobnější a jsou velké až 1,2cm. Tyto jehnědy jsou samosprašné a opylují se větrem. Plodenství hroznovitého tvaru svým tvarem připomíná plody ostružin a dozrává od konce července do srpna. Toto plodenství má bílou až růžovou barvu, je mdlé chuti a je velké až 2,5 cm. Tyto morušovníky nejsou náročné na druh půdy a tolerují i větrná stanoviště, hůře ale snáší přímořské oblasti. Jedná se o suchomilnou dřevinu. Zajímavostí je, že listy tohoto druhu jsou potravou housenek bource morušového, jejichž kukly jsou surovinou pro výrobu přírodního hedvábí.  

     Morušovník černý (Morus nigra)

    Je to opadavý strom dorůstající až 10 m do výšky a až 15 m do šířky. Areál původního rozšíření se rozkládal v západní Asii, hlavně v oblastech Kavkazu a Iránu. Tento morušovník je mrazuvzdorný až –30°C. Strom vytváří hustou, rozložitou korunu. Letorosty bývají silné a v mládí chlupaté. Listy jsou výrazně heterofilní, tj. tvar listů je proměnlivý a zpravidla je vejčitý až nepravidelně 3 až 5 laločnatý. Velikost listů je 16 až 20 cm, listy jsou tuhé a mají tmavě zelenou barvu. Na přelomu května a června rozkvétají na téže rostlině drobné samčí a samičí zelené květy, které mají podobu krátkých jehněd. Samčí jehnědy bývají velké až 2 cm, samičí jsou drobnější a jsou velké až 1,2 cm. Tyto jehnědy jsou samosprašné a opylují se větrem. Plodenství hroznovitého tvaru svým tvarem a barvou připomíná plody ostružin a dozrává od srpna do září. Toto plodenství má fialově červenou až černou barvu, je příjemné sladkokyselé chuti a je velké až 2,5 cm. Tyto morušovníky nejsou náročné na druh půdy a dobře snášejí i městské znečištění. Šlechtěním černého morušovníku s červeným se u nás podařilo získat kultivar „tyrnaviensis“, který je často sázen na Slovensku a na moravském Slovácku a nazývá se moruše trnavská. Černé morušovníky patří mezi pomalu rostoucí druhy.  

    Morušovník červený (Morus rubra)

    Je to opadavý strom dorůstající až 15 m do výšky. Areál původního rozšíření se rozkládal ve východní části severní Ameriky. Tento morušovník je mrazuvzdorný až do –30°C. Letorosty bývají štíhlé a v mládí jsou chlupaté. Listy jsou výrazně heterofilní, tj. tvar listů je proměnlivý a zpravidla je vejčitý až nepravidelně 3 až 5 laločnatý. Velikost listů je 12 až 20 cm, listy jsou na hmat drsné a mají tmavě zelenou barvu. Na podzim se listy zabarvují do zlatožluté barvy. Tento druh morušovníku je dvoudomý, a tak na mužské rostlině se vytváří samčí květy a na ženské samičí. Tyto květy mají podobu krátkých jehněd. Samčí jehnědy bývají velké až 1,5 cm, samičí jsou drobnější a jsou velké až 1 cm. Tyto jehnědy nejsou samosprašné a opylují se větrem. Plodenství hroznovitého tvaru svým tvarem připomíná plody ostružin a dozrává od konce července do srpna. Toto plodenství má tmavě purpurovou barvu, je sladké chuti a je velké až 3 cm. Tyto morušovníky nejsou náročné na druh půdy a úspěšně rostou i ve světlých lesích. Červené morušovníky se v minulosti často pěstovaly na Slovensku i jižní Moravě, nyní se s nimi již setkáváme zřídka a spíše se využívají při šlechtění jiných druhů morušovníků.

Tento článek pro Ekozahrady.com zpracoval Vladimír Zajíc z Kutné Hory. Foto Jaroslav Svoboda.