|
sekce: Rostliny Meruzalka
velkoplodá Meruzalka patří
do čeledi lomikamenovitých (Grosssulariaceae) a
dnes je známo již několik desítek komerčních
odrůd. Je to jeden z úspěšných hybridů vyšlechtěných
křížením meruzalky zlaté s jinými druhy
meruzalek. Potěšující je, že zásluhu na vyšlechtění
této vynikající dřeviny mají převážně
jihomoravští pěstitelé. V současné době se již
získané kultivary nadále šlechtí pro dosažení
kvalitnějších a chutnějších plodů, které by této
meruzalce otevřely cestu do našich zahrádek. Meruzalka je
menší keř dorůstající do výšky až 2,5 m a do
šířky 2 m. Bývá olistěná již brzy zjara začátkem
dubna a opadává koncem října. Podzimní listy se
zbarvují od oranžově žluté do tmavě červené
barvy. Ale již v průběhu vegetace může meruzalka
části svých lístků zabarvovat do světle červených
až světle hnědých odstínů, což není na závadu.
Od konce dubna do začátku května se vytvářejí
podobně jako u rybízu hrozny krásných žlutých
kvítků. Tyto kvítky jsou samosprašné a jsou
opylovány převážně včelami, kterým poskytují
výbornou snůšku. Jde o brzy plodící rostlinku a
často plodí již druhým či třetím rokem od výsadby.
Z těchto květů se později vytváří zprvu zelené
plody, které mají zpočátku zelenou barvu a při
dozrávání se zabarvují do tmavě fialové až do
černé barvy. Konečná barva závisí od vysazeného
kultivaru. Plodem jsou bobule velké až 1,5 cm a
dozrávají postupně od července do srpna. Dozrálé
plody často zůstávají na keři a tak je buď můžeme
otrhat najednou a nebo je lze trhat již průběžně
po dozrání. Mají svou typickou, příjemně
navinulou chuť, kterou lze přirovnat k borůvkám,
brusinkám či jeřábu. Tyto plody jsou vynikající
jak pro přímý konzum, tak i pro kuchyňské
zpracování na džemy a do koláčů. Protože velkoplodá meruzalka je mezidruhovým křížencem, není doporučené množit tuto meruzalku semínky nasbíraných z vyzrálých plodů. Tato semínka se mohou vyznačovat nízkou klíčivostí a také semenáčky se vyznačují rozdílnými znaky. Přesto se může stát, že můžete získat jedince s podobnými či lepšími vlastnostmi, než mají již známé kultivary. Pokud se tedy rozhodnete velkoplodou meruzalku množit výsevem semínek, tak je nejlepší, když se vysejí semínka z čerstvě dozrálých plodů na podzim do volné půdy. Tak bude dosaženo nejlepší klíčivosti. Uložená semínka vyžadují alespoň 3 měsíce chladnou stratifikaci při -2 až +2 °C a pak dát klíčit při běžné pokojové teplotě. Při dobrém uložení si semínka podržují klíčivost i 17 let a více. Vyklíčená semínka se přesazují do květníků hned, jak to velikost a stav semenáčků dovolí. První rok je lepší nechat přezimovat semenáčky buď ve studeném skleníku či v garáži nebo sklepě. Doporučovanější
metodou je vegetativní množení, nejčastěji to je
řízkování. To zaručuje získání rostlinek se
stejnými vlastnostmi jako u matečních rostlin. Řízkovat
lze buď pomocí zpola vyzrálých řízků či z plně
vyzrálých řízků. Zpola vyzrálé řízky mají být
10 – 15 cm dlouhé, nejlépe s patkou a pořizujeme
si je na sklonku července a srpna. Řeznou ránu ošetříme
stimulátorem a zapíchneme do připraveného substrátu
tvořeného pískem a kvalitní zeminou. Plně vyzrálé
řízky z jednoletých výhonků mají být
dlouhé 15 cm, nejlépe s patkou se dřevem z předchozího
roku. Pořizujeme je od listopadu do února následujícího
roku a po ošetření růstovým stimulátorem je
zapichujeme do substrátu tvořeného pískem a
kvalitní zeminou. Meruzalka je velice vděčná rostlinka, která není nijak náročná, spokojí se s každou, alespoň trochu kvalitnější půdou, která může být jak kyselá, tak neutrální či zásaditá. Tato půda může být jak lehká písčitá, tak i střední hlinitá či těžká jílovitá. Dokáže růst jak na slunečných místech, kde plody dobře vyzrají, tak i lehce zastíněné místa jako světlé hájky či lesíky. Bez obtíží snáší jak sušší, tak i mokřejší půdy. Dokonce pro ni nejsou problémem i větrná stanoviště, ale hůře se vyrovnává s přímořskými oblastmi. Pro tyto své vlastnosti ji lze doporučit do každé zahrádky. Článek pro www.ekozahrady.com zpracoval Vladimír Zajíc z Kutné Hory. Ostatní články ze sekce Rostliny:
|
|