"Stránky o ekozahradách a
životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
| Úvodní | Ekozahrada | Rostliny | Klub | Kurzy | Doporučuji | Kontakt |
|
sekce: Rostliny Lísky Lísky patří do čeledi břízovitých (Betulaceae) a je známo více jak 20 různých druhů.
Areál původního rozšíření je po celé severní polokouli v celém mírném a subtropickém pásu. Jedná se o velice odolné rostliny, které patří mezi jedny z nejotužilejších ovocných dřevin. Lísky nejsou náročné na druh půdy a dobře rostou jak na písčitých, tak na hlinitých i jílovitých půdách. Spokojeně také rostou jak na kyselých, tak i na neutrálních i zásaditých půdách. Navíc díky svému mělkému, ale hustě rozvětvenému kořenovému systému dokáže líska spokojeně růst i v půdách chudých na živiny. Z těchto důvodů se proto líska často využívá na zpevnění svahů a břehů vodních toků. Líska se také používá při rekultivaci poškozených půd ke tvorbě úrodnější půdy. Je to z toho důvodu, že líska je bohatě olistěná a na podzim z keřů opadává velké množství listí, které pak po zetlení zúrodňují okolní půdu. Líska dokáže růst jak v otevřené krajině na osluněných stanovištích, tak i ve světlých lesích v částečném stínu. Líska se původně nejčastěji nacházela jako podrostová dřevina v řídkých lesích a hájích či na okraji hustších lesů. Líska patří mezi jedny z prvních kvetoucích dřevin a vykvétá často ještě v době, kdy celé okolí je pokryto sněhovou pokrývkou. Jehnědy visící na neolistěném stromě jsou velice dekorativní a jsou prvním příznakem blížícího se jara. Většina lísek jsou spíše menší keře, ale existují i stromové druhy. Za své současné hojné rozšíření vděčí nejen člověku, pro kterého byly lískové oříšky v minulosti důležitou součástí stravy, ale také díky drobným lesním zvířátkům a ptactvu, které si zakládaly rozsáhlé podzemní spižírny. Část nespotřebovaných oříšků na jaře vyklíčila a vytvořila tak nové lískové porosty. Dobře se množí nejen generativně pomocí oříšků, ale také vegetativně pomocí řízků nebo odkopků. Výhodnou těchto odkopků je to, že si podržují vlastnosti matečních rostlin, na straně druhé ale jsou náchylnější na bohatou tvorbu výmladků, které je pak třeba vyřezávat, aby líska zanedlouho nezabrala značné místo na zahrádce.
Líska obecná (Corylus avellana) Je to opadavý větší keř dorůstající až 6 m do výšky a až 3 m do šířky. Původní rozšíření bylo v celé Evropě, severní Africe, Malé Asii a Kavkazu. Tato líska není náchylná na mráz a je mrazuvzdorná až do –35°C. Proto ji lze s úspěchem pěstovat i ve Finsku až k 63. rovnoběžce. Jedná se o lísku, se kterou se u nás nejčastěji setkáváme a v plané formě roste až do výšky 1000 m.n.m. Listy jsou okrouhle obvejčité, mají světle zelenou barvu a jsou velké až 12 cm. V závislosti na klimatu a nadmořské výšce vykvétá líska od konce ledna až do dubna. Rostlina je jednodomá, což znamená, že na téže rostlině se vytváří samčí a samičí květy. Samčí květy mají tvar jehněd, které jsou žluté až světle hnědé a jsou dlouhé 5 až 8 cm. Samičí květy se vytvářejí v květenstvích po dvou v paždí listenů. Tyto květy jsou samosprašné a jsou opylovány větrem. Plodem lísky jsou oříšky, které vytváří shluky od dvou do šesti plodů a dozrávají od září do října. Tyto oříšky mají světle hnědou barvu a jsou velké až 2 cm. Oříšky jsou velice atraktivní pro drobná lesní zvířátka a ptactvo. Líska díky svému pružnému dřevu dobře prosperuje i na větrných místech.
Líska turecká (Corylus colurna)
Je to opadavý
strom dorůstající až 20 m do výšky a až 7 m do
šířky. Původní rozšíření bylo od jihovýchodní
Evropy přes Malou Asii a Kavkaz až po Irán a Himaláje.
Tato líska je mrazuvzdorná až do –30°C. Strom má
kuželovitou korunu a šupinovitě se odlupující kůru.
Listy jsou široce vejčité, srdcovitého tvaru velké
až 15 cm. Rostlina je jednodomá, což znamená, že
na téže rostlině se vytváří samčí a samičí
květy. Samčí květy mají tvar jehněd, které
jsou žluté až světle hnědé a jsou dlouhé 6 až
12 cm. Samičí květy se vytvářejí v květenstvích
po dvou v paždí listenů. Tyto květy se vytváří
od dubna do května, jsou samosprašné a jsou opylovány
větrem. Plodem lísky jsou oříšky, které vytváří
shluky od šesti do deseti plodů a dozrávají od září
do října. Tyto oříšky mají světle hnědou
barvu a jsou velké až 2 cm. Oříšky jsou velice
atraktivní pro drobná lesní zvířátka a ptactvo.
Líska díky svému pružnému dřevu dobře
prosperuje i na větrných místech. Tato líska patří
mezi suchomilné druhy.
Líska největší (Corylus maxima) Je to opadavý větší keř dorůstající až 6 m do výšky a až 5 m do šířky. Původní rozšíření bylo v jihovýchodní Evropě a Malé Asii. Tato líska je mrazuvzdorná až do –30°C. Listy jsou okrouhle vejčité a jsou velké až 14 cm. Rostlina je jednodomá, což znamená, že na téže rostlině se vytváří samčí a samičí květy. Samčí květy mají tvar jehněd, které jsou žluté až světle hnědé a jsou dlouhé 5 až 7 cm. Samičí květy se vytvářejí v květenstvích po dvou v paždí listenů. Tyto květy se vytváří od dubna do května, jsou samosprašné a jsou opylovány větrem. Plodem lísky jsou oříšky, které vytváří shluky od jednoho do tří plodů a dozrávají od září do října. Tyto oříšky mají světle hnědou barvu a jsou velké až 2 cm. Oříšky jsou velice atraktivní pro drobná lesní zvířátka a ptactvo. Líska díky svému pružnému dřevu dobře prosperuje i na větrných místech. V zahrádkách se nejčastěji setkáváme s variantou „Purpurea“, která má velice ozdobné listy, které se v průběhu vegetační doby mění ze šedozelené do hnědočervené až purpurové.
Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory. Foto Jaroslav Svoboda.
Ostatní články ze sekce Rostliny:
|
|
|
