Bezy
Bezy patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae)
a je známo více jak 20 různých druhů.
Areál původního
rozšíření byl po celém severním mírném a
subtropickém pásu. Nejvíce druhů je rozšířeno
v severní Americe a Evropě. Bez není náročný
na půdu a úspěšně roste jak na kyselých, tak na
neutrálních i zásaditých půdách. Dobře roste i
v přímořských oblastech a nevadí mu ani městské
znečištění. Ačkoliv není na typ půdy náročný,
přesto dává přednost vlhčím humózním půdám.
Původní rozšíření bezů bylo převážně v nížinách
při řekách a ve světlých, řídkých lesích,
kde plnil funkci podrostové dřeviny. Za své současné
rozšíření bez vděčí jednak člověku, který
od pradávna sázel bezy u svých stavení, ale hlavně
ptákům, kteří semínka pomáhají rozšiřovat do
širokého okolí. Protože jde o rostlinu dobře snášející
a vyhledávající vyšší obsah dusíku v půdě,
dokáže bez růst nejen při zdech či plotech, ale
často jej nalézáme také na rumištích a skládkách.
Bezy také úspěšně osidlují zanedbané části
zahrad a díky ptákům posedávajících na kabelech
elektrických rozvodů mohou za příhodných podmínek
pod nimi vytvářet i souvislé řady bezového
porostu.
Bezy se dobře
množí jak vegetativně, tak generativně.
Vegetativně lze množit bezy pomocí zpola vyzrálých
řízků, které se řežou na přelomu července a
srpna. Jejich délka má být 10 cm. Dále lze použít
jednoleté řízky dlouhé až 20 cm. Tyto řízky
velice dobře zakořeňují. Bezy mají vůbec velice
dobrou regenerační schopnost. Často se totiž stává,
že pokácené bezy mohou za vlhkého počasí zakořenit
i na skládkách. Bezy se dále rozmnožují díky početným
semínkům, které ptactvo roznáší i do lidských
zahrádek, kde velice dobře klíčí. Díky této
vlastnosti ale vyvolává velikou nelibost u většiny
zahrádkářů a ti ho považují za nežádoucí
plevel. Bohužel se ale zapomíná na to, že to byli
také lidé, díky nimž je nyní bez tak hojně rozšířen.
Lidé ještě v nedávných dobách jej úmyslně
sázeli u svých stavení, protože byl nejen významnou
součástí v lidovém léčitelství, ale také
proto, že bez odpuzoval obilné škůdce a hlodavce.
Hlavní zpracovávanou částí bezu byly květy a
plody, v menší míře i listy. Květy v sobě
obsahují glykosidy (sambunigrin, rutin), silice, třísloviny
a organické kyseliny, plody v sobě obsahují
opět glykosidy a pak karoteny a vitamíny C a B. V lidovém
léčitelství jsou bezové květy ceněné jako podpůrný
prostředek při pocení u horečnatých onemocnění,
kde se využíval v různých čajových směsích
spolu s lipovým či diviznovým květem. Bezové
čaje mají také močopudné a projímavé účinky
a působí na uklidnění organizmu. Plody jsou zase
využívány při nervových onemocněních, migrénách
a jako protikřečový prostředek.
Kromě lidového
léčitelství byly květy a plody bezu využívány
také jako součást lidské potravy. Ačkoliv
bezinky nejsou pro člověka přímo jedovaté, přesto
se na přímou spotřebu kvůli své trpké chuti
nehodí. I když konzumace malého množství čerstvých
bezinek je neškodná i pro člověka, po požití většího
množství se u většiny lidí zpravidla projeví určité
příznaky nevolnosti a zrychlené srdečné činnosti.
Lidé proto bezinky před konzumací nejprve tepelně
zpracovaly, což vedlo k odstranění těch látek,
které tyto potíže vyvolávaly. Využití květů a
plodů ve staročeské kuchyni bylo opravdu hodně široké.
Z květů se připravovaly různé čajové směsi,
které se pily i preventivně proti nachlazení. Z květů
obalovaných ve sladkém těstíčku se připravovala
smažená cukrovinka nazývaná kosmatice. Plody se
zpracovávaly na různá povidla, do kterých se pro
zlepšení chuti přidávaly švestky. Z plodů
se dále připravovala i marmeláda, do které se pro
lepší chuť přidávaly buď jablka nebo hrušky. Z bezinek
se dále připravovaly různé šťávy nebo limonády,
které byly dříve velice oblíbené. Velice ceněná
byla také různá bezinková vína nebo likéry. V minulosti
se z bezinek vyráběly také různé
kompoty, kde se spolu s bezinkami používalo také
další ovoce jako jablka, hrušky a další druhy.
Ze sušených plodů se v zimě vařily bezinkové
čaje. V potravinářském průmyslu se využívaly
bezinky jako přírodní barvivo pro barvení
potravin. Jak je vidět, dokáže bez poskytnout člověku
mnoho užitku a je proto škoda, že je dnes tento keř
opomíjen a řadí se spíše mezi nežádoucí
plevely.
Bez
černý (Sambucus nigra)
Náš nejznámější
druh bezu, opadavý keř dorůstající až 6 m do výšky
a až 6 m do šířky. Původní rozšíření bylo v Evropě
a v oblasti Kavkazu. Není náchylný na mráz a
je mrazuvzdorný až do –30°C. Letorosty mívají
šedohnědou barvu. Listy jsou vejčité, tmavě
zelené a jsou dlouhé až 30 cm. Zpravidla bývá
olistěn od března do listopadu. Na přelomu června
a července se vytvářejí žlutobílé laty široké
až 25 cm. Květy jsou velice vonné, samosprašné a
jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí
plody velké až 0,8 cm. Plody jsou kulaté peckovice
obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají
černofialovou barvu a dozrávají od srpna do září.
Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo. Není náročný
na druh půdy a dobře snáší větrná stanoviště
a městské znečištění, hůře už snáší přímořské
oblasti. Tento druh patří mezi rychleji rostoucí
druhy a bývá často šlechtěn. Existuje již vyšlechtěný
rakouský kultivar "Haschberg", který má chutnější
plody a hodí se i na přímý konzum. Pro uchování
těchto vlastností se ale musí množit pouze
vegetativně. V zahradnictvích často narazíte i na
okrasné formy, například stříhanolistou odrůdu
"Laciniata".
Bez
hroznatý (Sambucus racemosa)
Je to opadavý
keř dorůstající až 4 m do výšky a až 3 m do
šířky. Původní rozšíření bylo ve střední
Evropě a částečně zasahovalo také do Evropy západní,
jižní a severní. Není náchylný na mráz a je
mrazuvzdorný až do –35°C. Letorosty mívají světle
hnědou barvu. Listy jsou kopinaté, ostře pilovaté,
mají tmavě zelenou barvu a jsou dlouhé až 25 cm.
Na přelomu dubna a května se vytvářejí žlutobílé
laty široké až 6 cm. Květy jsou samosprašné a
jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí
plody velké až 0,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice
obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají
rumělkově červenou barvu a dozrávají od června
do července. Plody jsou velice atraktivní pro
ptactvo. Není náročný na druh půdy a snáší
dobře větrná stanoviště a městské znečištění,
hůře už snáší přímořské oblasti. Tento druh
bývá často šlechtěn a mívá nejchutnější
plody ze všech druhů bezu.
A zde jsou
další druhy, se kterými se setkáte třeba na zahraniční dovolené :-):
Bez modrý (Sambucus
caerulea)
Je to
opadavý keř dorůstající u nás až 3 m do výšky,
ve své domovině jde spíše o větší stromek dorůstající
7 až 15 m. Původní rozšíření bylo v západní
části severní Ameriky. Není náchylný na mráz a
je mrazuvzdorný až do –30°C. Letorosty mívají
světle hnědou barvu. Listy jsou lichozpeřené,
asymetrické, mají tmavou šedozelenou barvu a jsou
až 15 cm dlouhé. Na přelomu června a července se
vytvářejí žlutobílé laty široké až 18 cm. Květy
jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů
se vytvářejí plody velké až 0,5 cm. Plody jsou
kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka.
Tyto plody mají modročernou barvu, jsou ojíněná
a dozrávají od srpna do září. Plody jsou velice
atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy
a dobře snáší větrná stanoviště i městské
znečištění, hůře snáší přímořské
oblasti. Tento bez snáší i sušší půdy.
Bez kanadský (Sambucus
canadensis)
Je to
opadavý keř dorůstající až 4 m do výšky a až
4 m do šířky. Původní rozšíření bylo ve východní
části severní Ameriky. Není náchylný na mráz a
je mrazuvzdorný až do –40°C. Jedná se o výběžkatý
keř s šedavými letorosty. Listy jsou lichozpeřené,
ostře pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou
dlouhé až 15 cm. Na přelomu června a července se
vytvářejí žlutobílé laty široké až 15 cm. Květy
jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů
se vytvářejí plody velké až 0,5 cm. Plody jsou
kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka.
Tyto plody mají purpurově červenou barvu a dozrávají
v září. Plody jsou velice atraktivní pro
ptactvo. Není náročný na druh půdy a dobře snáší
větrná stanoviště i městské znečištění, hůře
už snáší přímořské oblasti. Tento druh patří
mezi rychleji rostoucí druhy a bývá často šlechtěn.
Bez
černoplodý (Sambucus melanocarpa)
Je to
opadavý keř dorůstající až 4 m do výšky. Původní
rozšíření bylo v západní části severní
Ameriky. Není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný
až do –25°C. Letorosty mívají červenohnědé
barvu. Listy jsou kopinaté, ochlupacené, mají tmavě
zelenou barvu a jsou dlouhé až 15 cm. Na přelomu
června a července se vytvářejí bílé laty široké
až 7 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány
hmyzem. Z květů se vytvářejí plody velké až
0,6 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující dvě
až tři semínka. Tyto plody mají černou barvu a
dozrávají od srpna do září. Plody jsou velice
atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy
a dobře snáší větrná stanoviště a městské
znečištění, hůře už snáší přímořské
oblasti.
Bez pýřitý (Sambucus
pubens)
Je to
opadavý keř dorůstající až 4 m do výšky, ve
své domovině jde spíše o větší stromek dorůstající
až 7 m do výšky. Původní rozšíření bylo ve
vlhkých lesích severní Ameriky. Není náchylný
na mráz a je mrazuvzdorný až do –35°C.
Letorosty mívají žlutohnědou barvu a bývají
ochlupacené. Listy jsou lichozpeřené, pilovité a
jsou dlouhé až 10 cm. Na přelomu června a července
se vytvářejí žlutobílé laty široké až 7 cm.
Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů
se vytvářejí plody velké až 0,5 cm. Plody jsou
kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka.
Tyto plody mají šarlatově červenou barvu a dozrávají
v září. Plody jsou velice atraktivní pro
ptactvo. Není náročný na druh půdy a snáší
dobře větrná stanoviště a městské znečištění,
hůře už snáší přímořské oblasti.
Tento
článek pro vás zpracoval a k uveřejnění poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.
